Jan v 8- (photo by toetoe)

Nízká výška do 12m, převisové lezení a spousta výzev v podobě cest v klasifikacích 7 a výš. Právě díky množství lezitelných prásků a tím pádem i možnosti ulovit zajímavé číslo, je to hodně oblíbené zastavení všech lezců, kteří Frankenjuru pravidelně navštěvují. Přiznám se, že i pro mě jsou zdejší cesty tak trochu moje gusto - poměrně krátké, po ostrých chytech a zaplouvacích jedno- až dvouprstovkách, perfektně odjištěné a hlavně krásné. Stěna je otočena na jih a řídký lesní porost z ní tvoří univerzální terén jak do zimy, tak do léta.

Spaní, kempy

Jako pro všechny oblasti v Juře platí, že pokud najdete skryté místo, nebudete rozdělávat oheň a budete se chovat tiše, není problém se vyspat mimo kemp. Pokud byste chtěli využít pohostinnosti některého z místních kempů, najdete podrobnosti na stránkách města Pottenstein (adresy kempů) nebo přímo na místě. Mezi Behringersmühle a Pottensteinem je jich několik.

Příjezd

Soranger Wand (photo by toetoe)

Z Rozvadova po dálnici A6 až na sjezd Oberpfälzer Wald a zde přejet na dálnici A93 směr Weiden. Ve Weidenu sjet na třetím sjezdu (Weiden-West, sjezd č. 23) a dát se po silnici č. 470 směrem Pressath. Pořád po 470, projet Pressath, Eschenbach až se dostanete na křižovatku Pegnitz/Auerbach a zde se napojit na silnici č. 85 směr Pegnitz. Po několika kilometrech doleva na Pottenstein a stále po hlavní (na Pottenstein už dále neodbočovat), projet Weidensees po hlavní a před Leupoldsteinem doprava na Weidenhüll/Pottenstein. Ve vesnici Weidenhüll odbočit na třetí a nejvýraznější levé odbočce doleva. Pak už jsou to necelé 2km rovně do Sorangeru. Zde hned u vjezdu do vesnice zaparkovat u dřevěné budky.

Přístup

Od budky podél lesa a po 100m, když se objeví les i po levé staně, dát se doleva a okrajem lesa necelých 100m ke skalám, které jsou jasně patrné (viz mapku).

GPS souřadnice skal

N49°43.234'
E11°22.137'

Doporučené cesty

Massaker 9+
Pickelsau 9-
Miss Piggy 8+
Second Chance 8-
Sauwetter 7

Průvodce

Soranger Wand - Linker Teil

Soranger Wand - Rechter Teil

Káča leze Où ça nous ça va 6b (fotil Doktor)

Krásný kaňon, esence lezeckých terénů, legenda, poslední zastávka našeho letního treku po Francii, to všechno je Tarn. Zde konečně uštědřujeme ránu našemu nechtěnému průvodci celým výletem, Johnnymu Kladivu, o kterém se dozvíte podrobnosti ve třech předchozích článcích. Stačí jen zmínit, že je to osoba odpovědná za všechny naše nezdary a útrapy během cest. Doteď se neukázal, ale my víme, že je stále nablízku a že za sebou stále táhne čtyři náhrobky s nápisem »zde leží forma a morál«. Do Tarnu přijíždíme v odpoledních hodinách a veliký kaňon spolu s malebnými vesničkami a křišťálovou řekou Tarn nás ihned okouzluje a my začínáme chápat, proč je tato oblast tak věhlasná. Cestu k výchozímu parkovišti jako obvykle zpomaluji zaníceným zakreslováním mapek do svého blbníku, který se už notně podobá Cortézovu zápisníku z cest. Druhý den si razíme cestu do sektoru Figues au cul, kde by měla být spousta cest na rozlezení.

Ondra leze Butinage alienique 7a (fotil Klemi)

Naše nadšení je okamžitě znásobeno perfektním materiálem, který je zvláštní kombinací vápence a pískovce a i přes téměř nepřetržitou zátěž nese minimální známky oklouzání. Zdejší lezecké terény skýtají všechny možné i nemožné problémy a další dni se už všechny nesou v zavedeném rytmu odpoledního lezení a večerního koupání. Večer co večer si pokládám otázku, zda má toto místo nějakou chybu. Odpověď jsem za celou dobu nenašel. Snad jen občasný noční deštík, který člověka donutí překonat desetimetrový úsek od lavičky do stínu mohutného převisu, který překrývá větší část parkoviště, může být důvodem k nervóznímu zívnutí, jež je ale po dalším doušku francouzského vína zapomenuto. Vládne dobrá nálada a máme radost jak z krásných cest, tak z občasného úlovku ve formě pěkného čísla. Z dálky se ozývá kvílení Johnnyho Kladiva, který právě prodává čtyři náhrobky, aby měl na cestu domů.

Historie

Klemi leze Souvenir de Bleau 6c (fotil Doktor)

Objevení Tarnu má pravděpodobně na svědomí Edouard Alfred Martel, který mezi lety 1880 a 1890, při sjíždění řeky Tarn na kajaku, objevil početné skalky a jeskyně. Mimochodem, Martel je v překladu kladivo. Že bychom se v něm mýlili? Zajímavé je, že cesty začaly vznikat pouze na pravém břehu řeky, což bylo pravděpodobně způsobeno horším přístupem na levý břeh a v současné době i ochranou místního ptactva. Je to škoda, protože tyto stěny jsou často vyšší než na pravém břehu a skrývají v sobě obrovský potenciál. Opravdový lezecký rozmach nastává na konci osmdesátých let minulého století, kdy vznikají cesty Choucatine, Rose d'Argent, le Cru qui pue, Main basse sur le cochonnet. Jak bývá zvykem, byla oblast zpočátku navštěvována hrstkou vyvolených a více či méně úspěšně utajována před veřejností. Zvrat nastává kolem roku 1995, kdy se už do Tarnu hrnou davy a vznikají kromě jiného sektory Navire a Dromadaire, kde se v létě 1997 koná Mistrovství Francie juniorů. Vývoj se nedá zastavit a rodí se sektory l'Entre Deux, les Shadocks, le Foetus a další.

Geologie

Ulice v le Rozier (fotil Doktor)

Materiál je alfou i omegou zdejšího lezení. Jedná se o Dolomit, neboli vápenec (CaCO₃), na který je připojen magnezit (MgCO₃). V menší míře skály obsahují příměsy hlíny a křemíku a oranžové až teple červené zabarvení některých skal prozrazuje příměsy železa, které na vzduchu oxiduje do těchto zajímavých barev. Černé až modré útvary, podobné hadům nebo houbám, zase ukazují na přítomnost hořčíku.
Skály vznikaly sedimentací bahna, písku a zbytků mořských ulit na dně pravěkých moří před 180 až 120 milióny let. Ve třetihorách tyto sedimenty vystoupily, byly vystaveny erozivním vlivům a proběhl rozpad karbonátových materiálů, tzv. kaustifikace.
V poslední fázi vzniká spojováním molekul karbonátů vápníku a karbonátů hořčíku hornina, kterou tolik milujeme a která se nazývá Dolomit.

Roční období

Oblast je navštěvována celoročně. V létě se dá vždy najít stinný sektor a je to asi jediné období, kdy se dá koupat v chladné řece Tarn. Ideální lezecké podmínky potom budou na jaře a na podzim. V zimě je lepší se přesunout do kaňonu Jonte, který je více vystaven slunečním paprskům.

Průvodce

Lze zakoupit za 8€ v knihkupectví v les Vignes (viz mapku).

Doporučené cesty

Nemá skoro smysl nějaké vypisovat, protože jsme v Tarnu nenarazili na jedinou cestu, která by nebyla pěkná. Alespoň zmíním pár cest, které mne nejvíce zaujaly.
Saveur d'épices 6a+, Le nain moutarde 6a+, Où ça nous ça va 6b, cesty ideální na rozlezení
6éme sens 6b, úchvatná vytrvalostní 30m cesta
Honky tonche 6c+, velké chyty v mírném převise, u posledního nýtu boulder po malých chytech
El fuego de la muerte 7a, pro delší lezce onsajtové 7a, boulder nad druhým nýtem
Butinage alienique 7a, typicky tarnovská cesta, táhlý převis po madlech
Gravies cimes 7a+, vytrvalostní strop po madlech

Příjezd

Pohled na sektor l'Oasif (fotil Doktor)

Z Rozvadova přes celé Německo po dálnici A6. V době psaní tohoto článku ještě nebyl hotový úsek dálnice A6 od Wernberg-Köblitz k Fensterbachu, takže tento úsek vede zčásti po dálnici A93 a následně po silnici 85, nicméně ukazatele na Norimberk vás spolehlivě navedou správným směrem (tato oficiální objížďka se dá ještě zkrátit po silnici č. 2151 přes Schwarzenfeld, ale to nechť si každý sám nastuduje z mapy). Z dálnice A6 sjet na sjezdu č. 31 (Kreuz Walldorf) na dálnici A5 do směru Karlsruhe. Po té až na sjezd č. 66, kde přejet na dálnici A36 na Mulhouse. Déle již francouzskou dálnicí A36 až na její konec, kde přejet na dálnici A31 do směru na Lyon. Dálnice se po několika kilometrech změní na A6 a tou až do Lyonu. V Lyonu se bez komplikací opět změní číslo na A7. Za Lyonem přejet na dálnici A47 do směru le Puy en Velay. Dálnice se změní na rychostní silnici N88, po které přes le Puy, Mende, až na dálnici A75 do směru na Millau. Na sjezdu č.42 na Sévérac (Aire/Benz. pumpa) sjet do města Sévérac a zde po D995 na le Massegros a dále na les Vignes. V les Vignes se dát doleva a silnicí podél řeky asi 5km k rozdvojení pruhů silnice na výchozí parkoviště (mýto 26€).

Souřadnice výchozího parkoviště

N44°18,373'
E03°15,334'

Přístup

Sektory jsou rozeseté podél silnice na pravém břehu Tarnu (viz mapku). Sektory les Baumes hautes a l'Entre deux jsou přímo u výchozího parkoviště.

Obtížnost, charakter lezení

Tarn se vyznačuje především převisovým lezením po kapsách, dírách a dalších strukturách na unikátní hornině zvané Dolomit. Cesty jsou neoklouzané perfektně odjištěné. Těžiště obtížnosti je ve francouzských sedmičkách a lehčích cest tu tolik není, takže je oblast vhodná pro lezce, kteří lezou alespoň 6b (českých 7).

Spaní, voda, jídlo

Většina lezců spí na výchozím parkovišti, které se jeví jako ideální místo, protože jej chrání mohutný převis, takže ani v deštivých dnech není nutné panikařit a můžete tak v klidu dojíst svojí bagetu s camembertem a nepřerušeni dále diskutovat o přelezených cestách.
Vodu lze doplnit z kohoutku v les Vignes (viz mapku).
Nejbližší potraviny je obchůdek Interspar v le Rozier, případně některý z velkých obchodních domů v Millau.

Camping

Tarn je vyhlášená turistická destinace, takže na kemp, chatky (gîtes) nebo apartmány narazíte na každém rohu.

Camping le Beldoire ***

48210 les Vignes
Tel.: 0033 466 488 279
Fax: 0033 565 597 245
Otevřeno: 25.4 - 12.9.
WiFi: Free
Web: http://www.camping-beldoire.com/
E-mail: camping-beldoire@orange.fr

Camping Terrados ***

48210 les Vignes
Tel.: 0033 466 488 337
Mob.: 0033 675 189 460
Fax: 0033 466 488 189
Otevřeno: 1.4 - 30.9.
Web: http://www.gorgesdutarn.free.fr
E-mail: campingleterrados@orange.fr

Camping Municipal de Brouillet ***

48150 le Rozier
Tel.: 0033 565 626 398
Fax: 0033 565 626 083
Otevřeno: 1.4 - 31.8.
Web: http://camping-lerozier.com/
E-mail: contact@campinglerozier.com

Zajímavosti, odkazy

Spoustu zajímavých míst v okolí Tarnu najdete na stránkách turistických kanceláří. Za návštěvu stojí i nejvyšší most na světě Viaduc de Millau nebo unikátní hrad na skalním ostrohu Château de Peyrelade.

Gorges du Tarn na francouzské wikipedii http://fr.wikipedia.org/wiki/Gorges_du_Tarn
Viaduc de Millau na české wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Viadukt_Millau

Viaduc de Millau (fotil Klemi)

Poděkování

Na závěr bych chtěl poděkovat Lence (Pléně) Koudelkové za pomoc s překladem francouzsky psaného průvodce a tradičně Ondrovi (Doktorovi) Fialovi za krásné fotky, která nám během výletu nafotil.

Pohled do údolí (fotil Klemi)

Malebný francouzský department Ardèche se již stává tradiční zastávkou na našich výletech do Francie, a proto ani toto léto nesměl chybět v našem plánu. Z mnoha lezeckých oblastí, kterými tento kraj oplývá, jsme si zvolili úchvatný skalní pás ve tvaru podkovy, ležící nedaleko vesničky Chauzon, která tomuto dílu přírody dala název. Ukázalo se, že zdejší lezení je hodně technické a lehčí cesty do 6b jsou díky oklouzanosti chytů takříkajíc za trest.

Koryto řeky Ardèche, v pozadí skalní pás Cirque des gens, známý jako lezecká lokalita Chauzon

Utěšeni krásou Savojských alp, z nichž směřujeme do Ardèche, jsme úplně zapomněli na Johnnyho Kladiva, našeho démona, který se jako tenká linie táhne celým naším výletem. Podrobnosti o jeho osobě se dočtete v předchozích článcích, ale ve zkratce se jedná o fiktivní osobu, která je odpovědná za všechny naše nezdary či útrapy a vyznačuje se tím, že za sebou táhne čtyři náhrobky s nápisem »zde leží forma a morál«. Nic netušíc si v podvečerních hodinách užíváme koupel v řece Ardèche a k večeru budujeme ležení na loučce mezi vinicemi u vesničky Pradons a těšíme se na další lezecký den. Johnny Kladivo je nablízku a řev cikád jakoby občas přehlušilo bouchnutí, jako kdyby někdo vytesával do kamene »klemi«.

Klemi v cestě Local héros 6c, fotil Doktor

Druhý den už nadšeně vyrážíme ke skalám a jak už to tak bývá, bloudíme. Nakonec se daří najít přístupovou cestu a opět bloudíme. Až posléze nalézáme tu správnou přístupovou cestu, přicházíme do prvního sektoru Petit peton, osazujeme svá zpocená těla lezeckým vybavením a rozlézáme se na dvou 5c. Johnny Kladivo jásá. Extrémně oklouzané cesty nás vrací z výšin Savojských alp do kruté reality palcových titulků »Lezecké fiasko v Chauzonu«. V naději zkoušíme další a další cesty podle hesla „když nejde 6a, tak půjde 6b”. Lezecký den končím slaněním z poloviny jednoho 6c. Náladu nám spravují krásné plážičky a další příjemná koupel v řece, která je od skal co by kamenem dohodil. Další noc trávíme na oblíbeném plácku, popíjejíce delikatesní francouzské víno a já se do druhého dne probouzím, jako kdyby na mně někdo v noci položil náhrobek s nápisem, který si teď už každý domyslí sám. Na hřbetu ruky mám dva štípance, ruka má dvojnásobný objem, než na jaký jsem zvyklý a stisknout ji v pěst se jeví jako hodně silová záležitost. Je jasné, že tento den strávím u řeky, což se mi po předchozí zkušenosti jeví spíše jako výhra. I pozdější reference o tomto lezeckém dni od mých spolulezců mi dávají za pravdu. Johnny Kladivo dokonal své dílo a protentokrát vyhrál. Neznamená to ale, že tato oblast nestojí za návštěvu. Ve stovkách cest lze najít krásné linie a to zejména v obtížnostech nad 6b, které vás na několik dní zabaví. Pak se stačí přesunout pár kilometrů do jiné z mnoha oblastí Ardèche (pokračování našeho treku najdete v dalším článku).

Řeka Ardèche

Doktor, Jour de fête 6a+

Místní vegetace

Roční období

Léto není nejlepší volba, protože i přes tvar podkovy tohoto skalního pásu do sektorů praží téměř celý den slunce a večer je skála stále rozpálená. Jaro, podzim a slunečné dni v zimě budou ideálním obdobím pro návštěvu.

Průvodce

Krásně zpracovaného průvodce l'Escalade en Ardèche jsme zakoupili předminulý rok v knihkupectví ve Vallon Pont d'Arc (plánek města s vyznačeným knihkupectvím najdete v článku Lezení v Ardéche, část II. - Salavas). Další možnosti jsme nezkoumali, ale určitě bude k dispozici v bližším městě Ruoms a pak je možné, že nějaké exempláře budou mít na recepcích kempů. Průvodce je na celý kraj Ardéche a stojí 28€.

Doporučené cesty

Jour de fête 6a+, pěkná 30m linie
Local héros 6c, technická krásná dvoudélka

Příjezd

Z Rozvadova přes celé Německo po dálnici A6. V době psaní tohoto článku ještě nebyl hotový úsek dálnice A6 od Wernberg-Köblitz k Fensterbachu, takže tento úsek vede zčásti po dálnici A93 a následně po silnici 85, nicméně ukazatele na Norimberk vás spolehlivě navedou správným směrem (tato oficiální objížďka se dá ještě zkrátit po silnici č. 2151 přes Schwarzenfeld, ale to nechť si každý sám nastuduje z mapy). Z dálnice A6 sjet na sjezdu č. 31 (Kreuz Walldorf) na dálnici A5 do směru Karlsruhe. Po té až na sjezd č. 66, kde přejet na dálnici A36 na Mulhouse. Déle již francouzskou dálnicí A36 až na její konec, kde přejet na dálnici A31 do směru na Lyon. Dálnice se po několika kilometrech změní na A6 a tou až do Lyonu. V Lyonu se bez komplikací opět změní číslo na A7 a jednoduše pokračovat přes Valence až na sjezd č. 16, kde sjet na silnici N304 do směru Privas/Alès (mýto 35€).
Po N304 až do Aubenas, kde přejet řeku Ardèche a na následujícím kruhovém objezdu hned doprava na N102 a na dalším odbočit na D118 (třetí sjezd). Po té rovně až k připojení na D104, kde se dát směrem na Alès. Za městem Lachapelle Sous Aubenas asi po 5km uvidíte odbočku doleva na Balazuc/Chauzon. Projet městečko Chauzon a před mostem odbočit doprava na výchozí parkoviště.

Přístup

Z parkoviště dál po zřejmé cestě a za místem, kde je cesta zahrazena kamennými bloky se dát doleva k vyhlídce. Zde svažujícími se schody dolů, neodbočovat doleva k řece a pěšinou až k prvnímu sektoru (viz mapku).

Souřadnice výchozího parkoviště

N44°28,537'

E04°21,080'

Souřadnice prvního sektoru

N44°28,764'

E04°20,893'

Obtížnost, charakter lezení

Jde převážně o technické lezení po oblých chytech a lištách v kolmých stěnách, přičemž nejvzdálenější sektory poskytnou převisové až stropové lezení po zajímavých strukturách. Klasifikace je trochu ostřejší a lehčí cesty do 6b jsou poměrně oklouzané.

Spaní, voda, jídlo

Spaní mimo kemp je možné na původním parkovišti u slezu ke skalám, ale v sezóně se zde pohybují turisté. Další možností je najít plácek mezi vinicemi u Pradons.
Vodu je možné doplnit na veřejných toaletách před radnicí v Chauzonu (viz mapku).
Potraviny nakoupíte v Pradons v obchodním domě Netto u výjezdu na hlavní silnici (viz mapku).
Pokud chcete spát v kempu, máte na výběr ze čtyř kempů v těsném okolí (viz mapku).

Camping

Camping La digue ***

Les aires
Chauzon 07120 Ruoms
Tel: 0033 475 396 357
Fax: 0033 475 397 517
Otevřeno: 15.3. - 24.10.
Web: http://www.camping-la-digue.fr/
E-mail: info@camping-la-digue.fr

Camping de beaussement **

les grandes terres
Chauzon 07120
Tel: 0033 475 397 206
Fax: 0033 475 397 197
Otevřeno: 10.3. - 30.9.
Web: http://www.beaussement.com/
E-mail: beaussement@wanadoo.fr

Camping du Pont ***

Chemin du Cirque de Gens
07120 Pradons
Tel: 0033 475 939 398
Fax: 0033 475 368 413
Otevřeno: 15.3. - 30.9.
Web: http://www.campingdupontardeche.com/
E-mail: campingdupont07@wanadoo.fr

První sektory Ablonu

Ablon byl druhou zastávkou na našem letním výletu Francií. Do našeho itineráře se dostal díky doporučení lezeckého matadora a znalce francouzských oblastí Jirky Siky a jemu jsme vděčni za to, že jsme poznali jednu z nejkrásnějších oblastí, jaké jsme za své krátké lezecké kariéry navštívili.
Oblast se nachází v nadmořské výšce 1400 m.n.m. v přenádherné krajině Savojských alp a lezení je po neoklouzaném vápenci v kolmých liniích a převisech. Pokud jste milovníky delších cest, najdete zde i spoustu vícedélek.
Do Ablonu přijíždíme v podvečerních hodinách s Johnnym Kladivem v patách. Pro čtenáře, kteří nečetli předchozí článek, Johnny Kladivo je náš démon, fiktivní tyran, ztělesnění všeho zla a důvod proč nám to neleze, zkrátka něco jako přítelkyně. Naštěstí před ním máme náskok, poněvadž za sebou musí táhnout čtyři náhrobky s nápisem »zde leží forma a morál« a celkově se pohybuje pomalu, protože se při chůzi musí divně kývat, podobně jako Eva po ránu. Po chvíli hledání nalézáme parkoviště a zjišťujeme, že na výpravu ke skalám je už pozdě a tak se zde rovnou ubytováváme.

Káča (fotil Doktor)

Další den se nadšeně vydáváme na hodinovou cestu ke skalám a jsme unešeni zdejší horskou přírodou, kravami a následně i charakterem cest a perfektním jištěním. Je hned poznat, že jsme Johnnymu Kladivu na čas utekli a začíná tak období spokojenosti, kdy s úsměvem na tváři ředíme horský vzduch tabákem, užíváme si perfektních lezeckých terénů a seznamujeme se s párem sympatických francouzů, kteří s námi sdílí parkoviště. Jeho mužská polovina Brice je prakticky místní a tak od něj pravidelně nasáváme užitečné informace o pěkných liniích, počasí a dalších francouzských oblastech, které stojí za návštěvu. Ondra nechce zůstat nic dlužen a tak poskytuje Bricovi na oplátku informace o možnostech lezení v Čechách, zdůrazňuje české pískovce a zakončuje větou: „... where you cannot use chalk and the hooks are in stupid distances. It's fucking stupid and I don't like it. Shit!“ Pro ty co neumí anglicky Ondra tímto ve stručnosti vyzdvihuje pískovcovou tradici a chválí pěkné linie. Jediné, co nás hned několikrát překvapuje, je noční déšt přicházející bez varování, a tak jsme nuceni postavit vypůjčený stan: „Kam mám strčit tuhle tyč, vole? Vůbec nevim! Káčo tahej! Já už to topořím! Ty vole, ještě netopoř, já furt nevim, kam to mam strčit. No ty vole, to nevypadá jako stan.“ Tak začínáme trpět závlhou, nemocí typickou pro pobyt v oblasti, kde prší nebo padá rosa, nemocí která bývá předstupněm další zákeřné choroby, zvané záhněda. Všechny tyto neduhy jsou ale ve srovnání se zdejšími lezeckými možnostmi směšné, náš entuziasmus zdaleka neohrožují a zapomínáme tak i na Johnnyho Kladiva, který je někde tam venku a pomalu se blíží. Po několika dnech se skoro neradi přesouváme do tepla francouzského kraje Ardèche, kde chceme navštívit oblast Chauzon (pokračování v dalším článku).

Salaš (fotil Doktor)

Roční období

Ablon je díky vyšší nadmořské výšce (1400m) spíše letní oblastí a i tehdy je třeba počítat s více proměnlivým počasím a chladnějšími nocemi. Skály jsou otočeny na jihovýchod, takže odpoledne lze lézt i za letních dnů ve stínu. Jističi uvítají příjemný stín vysokých smrků, lemujících skalní pás. V zimě je Ablon zapovězen a francouzská armáda ho dle průvodce využívá jako cvičnou oblast, takže lezení je možné pouze v neprůstřelné vestě.

Průvodce

Existuje průvodce přímo na Ablon, který je však dle informací od místních v současné době nedostupný. Alternativou je dobrý průvodce skalními oblastmi v okolí Annecy, kterého je možné zakoupit v knihkupectví v Thorens Glières za 30€.

Doporučené cesty

Picothérapie 6a, vyrovnaná 30m cesta po ostrých chytech
Mamy tonic 6a, lehká šestka po menších chytech
Vol à mains pofées 6b+, začátek technická plotna, konec krátký převis po madlech
Le brut du silence 6c, silová cesta po dobrých chytech
Local héros 6c, krásná technická dvoudélka

Příjezd

Káča leze komín (fotil Doktor)

Z Rozvadova přes celé Německo po dálnici A6. V době psaní tohoto článku ještě nebyl hotový úsek dálnice A6 od Wernberg-Köblitz k Fensterbachu, takže tento úsek vede zčásti po dálnici A93 a následně po silnici 85, nicméně ukazatele na Norimberk vás spolehlivě navedou správným směrem (tato oficiální objížďka se dá ještě zkrátit po silnici č. 2151 přes Schwarzenfeld, ale to nechť si každý sám nastuduje z mapy). Z dálnice A6 sjet na sjezdu č. 31 (Kreuz Walldorf) na dálnici A5 do směru Karlsruhe. Po té až na sjezd č. 66, kde přejet na dálnici A36 na Mulhouse. Nyní už francouzskou dálnicí A36 (mýto 12€), kde u města Dole přejet na dálnici A39 do směru na Lyon. U města Bourg en Bresse se dálnice mění na A40, po které pokračovat ve směru na Lyon/Ženevu. Dávejte pozor za sjezdem č.7, kde najet doleva do tohoto směru. Pak stále po A40 až na sjezd č. 13 (mýto od Dole 20€), kde sjet na silnici N201 do směru Annecy (v roce 2008 by zde už měla být dálnice). Za vesnicí Allonzier la Caille přejet dálnici a na kruhovém objezdu se dát do směru Villy le Pelloux a po silnici D2 dojet až do Thorens Glières.
Projet Thorens Glières a za městečkem se dát doleva na Usillon, projet Usillon a sledovat ukazatele na Col des Glières. Klikatou stoupající silnicí až na křižovatku (po levé straně skály hned u silnice), kde opustit směr Col des Glières a dát se doprava na Ablon (rezavá cedule). Po úzké silničce až na další rozdvojení, kde se dát doprava. Silnice se změní na šotolinovou cestu, přejet mostek a terénním výjezdem až na výchozí parkoviště (viz mapky).

Přístup

Z parkoviště kolem závory po šotolinové lesní silničce, která vás dovede až k chatě chalet d'Ablon (hodina chůze). Asi 300m před chatou sejít z cesty a luční cestičkou ke skalám, které jsou patrné už z dálky.

Souřadnice parkoviště

N45°56,928'
E06°18,834'

Souřadnice skal

N45°56,001'
E06°16,843'

Obtížnost a charakter lezení

Těžiště obtížnosti je mezi 6a a 7c, klasifikace odpovídá obtížnosti cest. Cesty jsou převážně kolmé a převislé, odjištěné přímo excelentně. Materiál je kompaktní hrubý neolezený vápenec. Ideální je 70m lano (my jsme celkem v pohodě vystačili s 60m) a 14 expresek. Průvodce doporučuje helmu a to zejména na jaře.

Spaní, voda, jídlo

Jako na mnoha místech i zde je lezení možné na základě dohody CAF s majitelem pozemku, takže dodržujte pravidlo nerozdělávání ohně a důsledně po sobě likvidujte odpadky, protože zdejší prostředí je i přes patnáctiletou lezeckou tradici až panensky čisté. Přespávání je tolerováno na parkovišti u závory a dalším parkovišti kousek nad ním (viz mapku). Pokud je díky dešti nutné postavit stan, jako se to stalo nám, je dobré zabrat na parkovišti co nejméně místa, stan skrýt pokud možno za auto a každé ráno ho složit. Pokud dodržíte tento postup a bude se chovat slušně, tak vás zcela jistě nebude z parkoviště nikdo vyhazovat.
Přespat je možné i v jednom z kempů (vypsány níže) v okolí Thorens Glières, ale je třeba zvážit zda se vyplatí každodenní přesuny na výchozí parkoviště klikatou cestou s převýšením téměř 1000m.
Vodu je možné doplnit z veřejné kašny na náměstí v Thorens Glières nebo na chatě chalet d'Ablon, kde je možné zakoupit i malé občerstvení (viz mapku).
Potraviny nakoupíte v obchodě Petit Casino v Thorens Glières (viz mapku).

Camping

Camping Le Nantizel

135 route Nantizel
74570 Thorens Glières
Tel: 0033 450 224 342
Otevřeno: 15.6. - 15.9.

Farma Les Combes d'Usillon

461 Les Combes
74570 Thorens Glières
Tel: 0033 450 222 896
Otevřeno: 15.5. - 15.9.

Eva (fotil Doktor)

Pont de Roide je první zastávkou našeho letního treku po Francii, která by se díky mnoha okolnostem dala směle nazvat klíčovou. Jednou z těchto okolností byl klasifikační šok, protože zdejší cesty jsou oznámkovány hodně přísně a další okolností bylo první setkání s fiktivní postavou Johnnyho Kladiva, který nás dále provázel celým výletem a nezřídka jsme usínali za zvuků jeho výhružného bouchání, jak vytesával na čtyři náhrobky nápis "zde leží forma a morál".

Výhled na městečko Pont de Roide z vyhlídky u pevnosti

Předem je třeba říci, že tato oblast není žádným francouzským lezeckým klenotem, ale to, co tuto oblast činí atraktivní a co je důvodem, proč se o ní zmiňuji, je její poloha. Je to totiž ideální zastávka na přespání a rozlezení na cestě do jiných mnohem věhlasnějších francouzských oblastí. Není nutné ani shánět a kupovat průvodce, protože je volně ke stažení zde.

Eva

Oblast se řadí svojí polohou do francouzské Jury a lezení je zde hodně technické převážně v kolmých stěnách, jejichž výška se pohybuje okolo 20 metrů a vyšší obtížnost zpravidla neznamená převislejší cestu, nýbrž menší a oblejší chyty v menším počtu. Cesty jsou perfektně odjištěny borháky a nýty.

Do městečka Pont de Roide přijíždíme v pozdních nočních hodinách, po chvíli hledání nalézáme silničku vedoucí na parkoviště nad skalami, budujeme ležení a ráno vyrážíme na průzkum přilehlé pevnosti z druhé poloviny devatenáctého století. Procházíme bludiště jejích chodeb a zjišťujeme, že se jedná o rozsáhlý podzemní komplex temných místností a tunelů vystavěných i v několika patrech. Z informační tabule se dočítáme, že byla vybudována za dva roky pažemi šestiset dělníků a paradoxem je, že se stala díky rychlému vývoji bojové techniky nemnoho let po svém dokončení neužitečnou.
Ráno se vydáváme ke skalám, seznamujeme se s materiálem a zdejší klasifikací. Johnny Kladivo jásá, jeho noční práce nevyjde nadarmo. V číselně lehkých cestách musíme bojovat a smiřujeme se s tím, že odměnou za přelezenou cestu nebude pěkné číslo, ale jen dobrý pocit. V průběhu večerní diskuze o přelezených cestách začínají přijíždět na parkoviště auta, z nichž vystupuje francouzská mládež alternativního vzhledu a trousí se do pevnosti. V noci začíná pršet a tak se tam přesouváme také. Pevnost teď má podstatně temnější atmosféru než ve dne a z traktu chodeb vychází hlasitá alternativní hudba za doprovodu bubnů, didgeridoo, kvílení lidí a hlasitého bouchání čehosi o cosi. Johnny Kladivo zřejmě usedl opět k práci. Káča spí s nožem pod polštářem. I přes ječící postavy pohybující se po objektu, se nám daří alespoň trochu vyspat a druhý den opět vyrážíme do skal. Je to poslední den našeho pobytu v Pont de Roide a plni zážitků vyrážíme do Savojských alp, konkrétně do oblasti Ablon (pokračování v dalším článku).

Pevnost Batterie des roches

Roční období

Jedná se o západní a jižní stěny obklopené vzrostlým lesem, takže je oblast vhodná jak na léto, tak na chladnější období.

Průvodce

Volně ke stažení zde.

Příjezd

Z Rozvadova přes celé Německo po dálnici A6. V době psaní tohoto článku ještě nebyl hotový úsek dálnice A6 od Wernberg-Köblitz k Fensterbachu, takže tento úsek vede zčásti po dálnici A93 a následně po silnici 85, nicméně ukazatele na Norimberk vás spolehlivě navedou správným směrem (tato oficiální objížďka se dá ještě zkrátit po silnici č. 2151 přes Schwarzenfeld, ale to nechť si každý sám nastuduje z mapy). Z dálnice A6 sjet na sjezdu č. 31 (Kreuz Walldorf) na dálnici A5 do směru Karlsruhe. Po té až na sjezd č. 66, kde přejet na dálnici A36 na Mulhouse. Zde již francouzskou dálnicí (mýto 2,6€) A36 až na sjezd č. 6.1 na Mathay. V Mathay se dát po D437, která je již značena na Pont de Roide.
V Pont de Roide dojet až k mostu, který se objeví po levé straně, ten přejet a za ním odbočit doleva. Po 300m po pravé straně uvidíte šipku Site du Roches směřující do ulice Rue du Maquis. Tato silnička vás dovede serpentinami až na výchozí parkoviště.

Souřadnice parkoviště

N 47°22,437'
E 06°46,882'

Přístup

Z parkoviště po lesní cestě vedoucí zleva kolem pevnosti. Projít lesem až k vrcholu skalního pásu, který kopírovat stále dál po malé pěšině až narazíte na sestupový kuloár s lany. Pokud půjdete dalších 100m po ostrohu, najdete ještě pohodlnější sestupovku.

Souřadnice sestupovky s lanem

N 47°22,327'
E 06°46,647'

Souřadnice druhé sestupovky

N 47°22,283'
E 06°46,634'

Obtížnost

Je třeba počítat s ostřejší kvalifikací. Těžiště obtížnosti je mezi 6a a 7c.

Spaní, voda, jídlo

Přespat je možné na zmíněném parkovišti. Aby byl pobyt bezproblémový, platí klasické pravidlo nerozdělávání ohně, nestavění stanu a slušného chování. V případě nepřízně počasí se lze přesunout do pevnosti, kde se dá vyspat v jedné z desítek ukrytých suchých místností.

Vodu je možné doplnit na veřejných záchodcích v Pont de Roide (viz mapku).

Jídlo je možné nakoupit v supermarketu Lidl (viz mapku).

Káča

Alča leze Nürnberger Weg 6+

Nedávno jsem brouzdal oblastmi na serveru frankenjura.com a hledal nějakou letní oblast, kde si zaleze jak začátečník - tak pokročilejší lezci. Moji pozornost upoutala oblast Bärnhofer Wand, která je součástí většího souskalí známého pod názvem Katzenlöcher. Tato oblast nejenže splňovala všechny mé požadavky, ale byla hodnocena pěti hvězdičkami, což je vyjímečně dobré hodnocení, které svědčí o velké kvalitě zdejšího lezení, což se při pozdější návštěvě do puntíku potvrdilo. Tato oblast bude také vítanou změnou v seriálu tipů na lezení v Juře, protože tentokrát se jedná o oblast spadající svojí polohou spíše do jižní Jury, s lehčími a poměrně vysokými cestami. Ideální tip na jeden pohodový letní den v Juře. Zdejší stěny jsou vysoké téměř 25m, lezení je typicky frankenjurské - po dírkách a nabízí všechny možné druhy lezení od převisů přes spáry ke kolmým stěnkám. Najdeme zde i spáru vhodnou k tréninku lezení s vlastním jištěním. Těžiště obtížnosti cest je někde kolem 6+, přičemž v pravém sektoru jsou dvě poměrně těžké 8+, jedna 9+/10- pro ty největší práskače a řada zajímavých bouldrů. Cesty mají až 25 metrů, jsou neoklouzané a solidně odjištěné, takže doporučuji osadit svůj sedák alespoň deseti expreskami. V létě sem nepraží slunce díky natočení stěn na severozápad a vzrostlé stromy poskytují příjemný chládek.

Spaní, kempy

Klára leze bezejmennou 7+ v pravém sektoru

Jako pro všechny oblasti v Juře platí, že pokud najdete skryté místo, nebudete rozdělávat oheň a budete se chovat tiše, není problém se vyspat v přírodě.

Příjezd

Z Rozvadova po dálnici A6 až na sjezd Oberpfälzer Wald a zde přejet na dálnici A93 směr Weiden. Ve Weidenu sjet na třetím sjezdu (Weiden-West, sjezd č. 23) a dát se po silnici č. 470 směrem Pressath. Pořád po 470, projet Pressath, Eschenbach až se dostanete na křižovatku Pegnitz/Auerbach a zde se napojit na silnici č. 85 směr Auerbach. V Auerbachu odbočit doprava na Neuhaus An Der Pegnitz. Projet Neuhaus a přibližně po kilometru ve vesničce Rothenbruck odbočit doleva na Bärnhof. Projet Bärnhof, po chvíli se úzká silnice změní v lesní cestu. Tou pokračovat až k ostré zatáčce doprava. Odbočit a u lesa zaparkovat.

Přístup

Z parkoviště dál po lesní cestě cca 400m až k rozdvojení. Zde se dát doprava a po cca 500m byste měli vlevo vidět v lese první sektory oblasti Katzenlöcher. K Bärnhofer Wand vás dovede druhá pěšinka do svahu po levé straně.

Doporučené cesty

Veldener Weg 5+ krásná cesta, začínající mírným převisem, spárkou, zakončená hranou a plotnou

Waldrausch 7

Nürnberger Weg 6+

Moralapostel 7+ lehčí vyrovnaná cesta s těžším místem na konci

Průvodce

Frankenjura.com - Bärnhofer Wand 01 (Katzenlöcher)

Frankenjura.com - Bärnhofer Wand 02 (Katzenlöcher)

Spára a německý lezec

Klára v cestě Moralapostel 7+

Možná se divíte proč na lezecký web vkládám recenzi na nějaký film, ale ono se nejedná o jen tak nějaký film. Into the wild (Útěk do divočiny) je totiž výborně zpracovaný film o cestování, svobodě a rebelii proti civilizaci a tak nějak se mi zdá, že všechny tyto věci mají s lezením hodně společného.

Emile Hirsch v roli Chrise McCandlesse. (by Paramount Vantage)

Snímek amerického herce a režiséra Seana Penna je filmovou adaptací knihy Jona Krakauera popisující dnes již legendární osudy skutečné postavy Christophera McCandlesse známého též pod pseudonymem Alexander Supertramp (hraje výborný Emile Hirsch), který po vystudování vysoké školy věnuje všechny své úspory (24 000$) charitě, spálí veškeré své doklady a zcela bez prostředků vyráží ve svých 22 letech na cestu napříč americkým kontinentem. Setkává se s mnoha zajímavými lidmi, kteří zpravidla stejně jako on nezapadají do běžného stereotypu americké společnosti. Stejně jako lidé jsou vyjímečná i místa, jimiž prochází a vizuální stránka filmu je opravdovou pastvou pro oko. Plavba kajakem po řece Colorado, krásný Grand Canyon, drsná romantika amerických železnic a panenská příroda na Aljašce nadchne každého s duší cestovatele. Zvlášť když je citlivě doplněna chytlavou hudbou volnomyšlenkářského Eddieho Veddera - frontmana skupiny Pearl Jam, jejíž části si můžete poslechnout na oficiálním webu filmu.

Dobová fotografie Christophera McCandlesse, kde se vyfotil před "Magickým autobusem" na stezce Stampede Trail na Aljašce.

Řada lidí McCandlesse kritizuje za jeho riskantní kousky a bezbřehou naivitu, která se mu nakonec stala osudnou, ale nic to neubírá na pravdivosti jeho poselství o svobodě člověka a cestě do svého nitra, které zní i 16 let po jeho smrti stále stejně hlasitě.

I have had a happy life and thank the Lord. Goodbye and may God bless you all!

Christopher McCandless